Z fotogalerie ...


Náves
Image Detail
Křížek
Image Detail

V rozhovoru pro Zručské noviny to říká Blanka Doležalová, dlouholetá členka SDH Nesměřice, která převzala medaili za zásluhy od starosty sboru. Ocenění bylo paní Doležalové uděleno za práci s mládeží. Blanka společněse svým manželem Františkem založili a vedli oddíl mladých hasičů v letech 1977 až 1985. Původně prý proto, aby jejich děti nemusely chodit do Pionýra. Jejich oddíl navštěvovalo 12 dětí z Nesměřic a později začalo docházet také několik dětí z Rýzmburku a ze Zruče nad Sázavou. 

Paní Doležalová přebírá ocenění od starosty SDH Nesměřice Jindřicha

Šťastného během Nesměřických slavností

 

Jak jste se stala vedoucí mladých hasičů?

Já jsem nebyla v té době u hasičů, ale byl tam Franta a ten si vzal mladé požárníky na starost. Když máš ale na starosti 12 dětí, tak to je zodpovědnost. Takže já jsem manželovi nejprve pomáhala ty děti uhlídat. A navíc ty holky,co už chodily do měšťanky, tak už měly svoje nápadníky a když jsme jezdilina soutěže (někdy byly dvoudenní nebo třídenní, tak jsme tam přespávali),tak jsme je museli hlídat i z tohohle hlediska.

 Jak se liší současné hasičské soutěže od těch, které jste absolvovala s mladými požárníky?

 Bylo to fyzicky mnohem náročnější, obzvlášť pro ty děti. Dneska si hasiči odeběhnou útok a je konec. Tenkrát to bylo jinak. My jsme jezdili na Plamen, což byla celostátní soutěž a ta měla svoje podmínky, které jsme museli plnit. Součástí soutěže byla džberovka, hod granátem, střelba ze vzduchovky, běh v terénu, plížení, první pomoc, vázání uzlů, dokonce i znalostní kvíz. Hodnotil se i kulturní program, který jsme s dětmi museli nacvičovat a třeba i to, jak pečlivě si vedeme oddílovou kroniku.

 

Blanka a František Doležalovi a jejich oddíl na okresním vyhodnocení hry

mladých požárníků Plamen v Malešově v roce 1984

Řekněte nám nepamětníkům, co to byla „džberovka“?

To byl tehdejší útok. Jednalo se o džber, do něhož se ponořila vodní pumpa.Útok vypadal tak, že hasiči běželi se džberem s vodou, pumpou a hadicemi, u stanoviště ponořili pumpu do džberu a spojili hadice. Na konci stál jeden člověk s proudnicí a proudem vody sestřeloval plechovku. Obvykle tam stačili 3 lidi - jeden pumpoval, druhý spojoval hadice a třetí stříkal na cíl.

Jak se dařilo dětem na soutěžích? Panovala mezi družstvy nějaká rivalita?

 No, konkurence byla velká, Plamenu se účastnilo až 300 dětí. Ale nám se dařilo a děti byly šikovné. Taky nás znali po celém okrese a vždycky, když jsme někam přijeli, tak už vzdychali: „Jé Nesměřice jsou zase tady“.

Jak staré jsou dnes Vaše „děti“?

 Dneska jim je všem mezi 40 a 50 lety. Děti k nám do oddílu chodily rády a dneska, když mě potkají, tak jsem ráda, že na to mají stále hezké vzpomínky.

Bylo pro Vás ocenění za zásluhy milým překvapením?

 Byla jsem překvapená a měla jsem radost, že si po takových letech vzpomněli. Děkuji hasičům a hlavně starostovi sboru Jindrovi Šťastnému, který s tím měl největší starosti.

Lenka Křížová